Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arabský plnokrevník (or. ar., ox )

9. 1. 2013

 


arab-pravy-3.jpg

Historie:

    Dodnes není jisté, odkud arabský kůň pochází, ani přesný letopočet vzniku plemene. Jisté je pouze to, že jeho kořeny sahají až k r.1600 před.n.l. – k beduínům. Zde plnil funkci válečného koně, používaného k nájezdům na nepřátelské kmeny. Nájezd mohl být úspěšný jen tehdy, pokud byl překvapující a s rychlým úprkem. Rychlost koně tedy byla podstatná, stejně jako vytrvalost, protože výpady byly často konané na dlouhé vzdálenosti. Válečnými koňmi byly zejména klisny, neřehtaly totiž na koně nepřátel, a tedy neupozorňovaly na svou přítomnost. Nejlepší válečné klisny byly neprodejné, mohly být jedině darovány, nebo ukořistěny. Často byly drženy ve stanu kvůli ochraně před sluncem a krádeží, takže byly nablízku dětem a každodennímu rodinnému životu. To vyžadovalo chovat pouze koně s dobrým charakterem. Beduín si nemohl dovolit držet hřebce. Ponechával si jen ty nejlepší, ostatní byli zabiti po narození, nebo prodáni. Po staletí tak žili arabští plnokrevníci v poušti v úzkém vztahu s člověkem. Beduíni až úzkostlivě dbali na čistý chov, plemenné knihy byly vedeny v ústní podobě.

      O další rozšíření chovu se postaral Prorok Mohammed po roce 600 n. l. Váže se k němu známá pověst o pěti klisnách, známé jako „Al Kham-sa“, které následně založily nejušlechtilejší rodiny arabských koní, a to: Kohejlan, Siglavi, Obajan, Hamdani a Hadban.

    Za Proroka Mohammeda Arábie prodělala kulturní změnu. Nadšeni novou vírou se arabští válečníci vydali na svých koních šířit slova Proroka. Ve středověku se tak koně dostávají do Evropy, kde slouží především jako zušlechťovatelé místních plemen a jejich čistá krev se tak mísí.

  Organizace, která v současné době řídí a určuje podmínky registrace a vedení plemenných knih plnokrevných arabských koní je WAHO ( World Arabian Horse Association, www.waho.org ). Do této (od roku 2004 uzavřené) plemenné knihy se zapisují pouze arabští plnokrevníci, u kterých genetické testy potvrzují původ. Tím je zajištěna čistota plemene arabský plnokrevník. V ČR drží PK arabského plnokrevníka ACHPAK ČR (Asociace chovatelů plnokrevných arabských koní ČR, www.achpak.cz )

Charakteristika:

 Arabský plnokrevník je ušlechtilý harmonický kůň čtvercového rámce. Jeho kůže je jemná a výrazně černě pigmentovaná, srst hedvábná a lesklá, okolo očí a huby tak řídká, že prosvítá černá barva. Žíně jsou jemné, přirozené délky. Cévy jsou při práci nebo vzrušení dobře viditelné. Nohy jsou pevné a suché, s čistými ostře vyrýsovanými šlachami a výraznými klouby. Pohyb dává dojem lehkosti a hbitosti, krok je prostorný a vznešený. Hlava a ohon jsou neseny vysoko.arab-pravy-2.jpg

 Kohoutková výška bývá okolo 143 - 158 cm, nejsou dány pevné míry. Hřebci jsou hrdého vystupování, s vysoko nasazeným, klenutým krkem a dobře vyvinutým hřebenem, jejich hlava mívá malé uši a výrazné žuchvy. Klisny mají mírnější výraz, lehčí krk, delší uši a mohou mít o něco delší hřbet. 

 Hlava je „výkladní skříní“ plemene. Je velmi ušlechtilá, suchá, s dobře rozpoznatelným kostním podkladem. Má být krátká, se širokým čelem, které může být rovné, nebo klenuté (jibhá). Z profilu může být hlava rovná, nebo pod očima mírně prolomená. Lícní kosti jsou výrazné, žuchvy posazené široko od sebe tak, že se mezi ně vejde pěst. Uši jsou ostře řezané, špičky zakřivené dovnitř, oči velké, průzračné, černé barvy, posazené relativně nízko na hlavě. Nozdry jsou velké a roztažitelné, huba malá a kultivovaná, s dlouhou ústní štěrbinou a pohyblivými pysky.

  Na krk je hlava nasazena odlišně od ostatních plemen, v úhlu větším než 90°, což vytváří přirozený oblouk se suchým volným hrdlem (mitbah). Krk je střední délky a na kohoutku nasazen výše a strměji, než u ostatních plemen.

 Lopatka je dlouhá a šikmá, umožňující velký rozsah pohybu přední končetiny. Kohoutek je výrazný, hrudník hluboký, hřbet krátký, záď dlouhá a relativně vodorovná. Ocas vysoko nasazený, při pohybu nesený vysoko a ve zřetelném oblouku, při vzrušení může být ohnut přes hřbet.

 Končetiny jsou rovné a čisté, kosti silné, avšak bez náznaku hrubosti. Předloktí je dlouhé, holeň krátká, spěnka středně dlouhá, dobře zaúhlená, kopyto relativně velké, kulaté, s velmi tvrdou rohovinou.

  Arabský plnokrevník má obvykle jen 16 ocasních obratlů namísto 18. Někteří jedinci mají také 5 bederních obratlů namísto 6 a 17 párů žeber namísto 18. Zajímavostí je také prohlubeň ve svalu, kterou mají mnozí koně na krku a která je známá jako otisk palce Proroka.

 Jsou to koně velmi temperamentní, ale dobře ovladatelní, ochotní a nebojácní. Nesnáší však hrubé zacházení. Jsou velmi inteligentní, o tom svědčí i velikost mozku, který je o 23 % těžší, než u teplokrevníka vysoko v krvi.

arab-pravy.jpg

 

 JAK JE TO S TOU "ASILITOU"......?

V souvislosti s arabem se můžeme setkat s pojmy jako asilní arab, pravý egyptský, arabský polokrevník, shagya arab, podílový arab..... Takže malé rozklíčování

  Podle původní definice arabského plnokrevníka, tak jak ji stanovilo WAHO, byl za arabského plnokrevníka považován kůň, jenž v každé linii rodokmenu vedl do arabské pouště. Později se ovšem ukázalo, že hodně přes 90 % registrovaných arabských plnokrevníků nese krev jiných plemen (většinou z 19. století). WAHO tyto koně samozřejmě stále jako arabské plnokrevníky uznává a definici zvolnilo. Tím vznikly 2 hlavní organizace:

1 - Pyramid Society, založená v roce 1969, pracuje s myšlenkou, že většina beduínských koní skončila v rukou egyptských pašů a jejich potomky nazývá jako "čistě egyptské". Původ těchto koní musí prokazatelně vést u všech předků do Arábie.

2 -  Asil Club je o něco otevřenější a registruje i arabské plnokrevníky z ostatních zemí původu, pokud mají prokazatelně pouze pouštní předky (takoví koně jsou v malém množství např. v Bahrajnu nebo Sýrii). Slovo "asil" znamená v arabštině čisté, pravdivé, vznešené, originální.

   Oba tyto typy jsou tedy plnokrevné, čistokrevné, ovšem záleží čistě na původu původu . Obě organizace neuznávají potomky hřebců Sharkasi (dostihový hřebec nejasného původu) a Registan (potomek Skowronka), jež byli použiti v egyptském chovu. Oba koně jsou pro český chov zajímaví, neboť zde působí potomci obou (Sharkasi – Wafika a Watani, Registan – H.H. Raya).

Podílový arab je arabský plnokrevník, v jehož rodokmenu je více, či méně nearabské krve. Tito koně bývají označováni i odlišným výžehem, aby byli na první pohled od čistých plnokrevných arabů rozpoznatelní.

Arabský polokrevník je, jak název napovídá, plnokrevným arabem z 50%.  Vznikl křížením arabského plnokrevníka s místním plemenem. U nás se chová( choval ) v Motěšicích a Topoľčiankách, vznikly 3 kmeny pojmenované podle zakladatelských hřebců:

1 - DAHOMAN - zakladatelem byl tmavý hnědám Dahoman, narozen roku 1846 v maďarském hřebčíně Bábolna. Současní potomci jsou ušlechtilí, mohutný typ, většinou hnědáci.

2 - GIDRAN -  zakladatelem byl arabský ryzák Gidran a klisna španělského chovu Arrogante. Roku 1820 se tak v Bábolně narodil rezavý hřebec Gidran II. Současný Gidran je taktéž většinou ryzák, je středně velký, svalnatý, skromný, nenáročny na krmivo, tvrdý, vytrvalý, dožívá se vysokého věku. Má čtvercový rámec, kratčí, suchou, štičí hlavu

3 - SHAGYA - zakladatelem byl medový bělouš Shagya, narozen roku 1830 v maďarském hřebčíně Bábolna. Potomci vynikají vytrvalostí, velkou výkonností, tvrdostí, jsou mohutní a mají ušlechtilou, harmonickou stavbu těla. O samotných shagyích v dalším příspěvku.

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA